středa 10. prosince 2008

Uhle, nech pani Masinovou na pokoji. Radsi sdel ctenarum jak to bylo s mym odvolanim Charty ktere dodnes Charta 77 taji a ktere se projednavalo v Tvem byte v 79. roce kdy Benda rval ze me odvolani nemuze byt zverejneno protoze by to byla politicka sebevrazda. Distancoval jsem se od levicove pakaze z Charty do ktere radim i Tebe bolsevicky slouho!
Vanek



Petr Uhl - Publicistika
Špatná volba Zdeny Mašínové


Kdyby kříž obrany ministryně Parkanové za odboj proti nacistům pro generála in memoriam Josefa Mašína, popraveného v roce 1942, odmítl převzít někdo jiný než 75letá dáma, generálova dcera, byla by to velká urážka státu a společnosti.
Stejně to je ale skandál. Už proto, že se terčem Zdeny Mašínové stala 85letá Naděžda Kavalírová, předsedkyně rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Za členku ji zvolil Senát na návrh prezidenta Klause. Je i předsedkyní Konfederace politických vězňů (KVP), proti níž vystupují nejen komunisté, ale i někteří vězni svědomí z doby po roce 1969, ba i část politických vězňů 50. let a kovaných antikomunistů. Mám přitom ke KPV svůj vztah, s Čestmírem Čejkou, s Ivanem Dejmalem a Pavlem Muraškem jsem ji totiž zakládal v prosinci 1989 v Holešovicích v hospodě.
Některé spory uvnitř posledně zmiňované komunity jsou jistě žabomyší, je to průvodní jev českého antikomunistického folklóru. O co ale vlastně jde? Mašínová Kavalírové vyčítá, že za normalizace působila na ministerstvu práce a sociálních věcí. Jenže ten úřad nebyl represívní silou, jeho pracovníci dokonce poskytovali chartistům a jiným odpůrcům režimu tajně rady. A o „vnitráctví" manžela Kavalírové, které Mašínová také připomněla, se nic neví. Jen se děsím škatulkování, příznačného pro starý režim i dnešní antikomunisty.
V životopisném románu o Mašínových se píše, jak se Zdena zamilovala v 50. letech do člověka, až později zjistila, že je v KSČ – jako řadový člen. V 90. letech si zjišťovala, zda nebyl agent StB. Nebyl, StB jí svou evidencí zachránila manželství.
I matka Zdena Mašínová byla členkou KSČ, vystoupila z ní až v létě 1949. I major Ctibor Novák, strýc sourozenců Mašínových, na němž byl jako na posledním odpůrci režimu vykonán trest smrti v roce 1954, byl po válce v KSČ. Jak by se asi Zdena Mašínová dívala na to, kdyby třeba Naděžda Kavalírová odmítla cenu jen proto, že ji dostává někdo, kdo nepochází z „dostatečně antikomnunistické" rodiny?
Tvrdit, že bylo nečestné pracovat na ministerstvu sociálních věcí, je nejen nespravedlivé, je to urážka lidí, kteří v podobných státních institucích pracovali.
Ideové a věcné spory mívají osobní stránku, zde je asi hodně silná. Kavalírová totiž loni řekla, že „během útěku Mašínů na Západ se staly zlé věci", i když podle ní byly vyváženy jejich obrovskou myšlenkou útěku za svobodou. Mašínová jí nyní vyčítá, že „politickému vězni" Hučínovi pozastavovala členství v KVP.
Mašínovi jsou Hučínovi vzorem. Jako lvice se bila Mašínová za Hučína při jeho trestním stíhání. Kavalírová byla opatrnější, byť i ona vystupuje proti všem komunistům rozhodně. Mašínová a její bratři si vybrali totální antikomunismus. Není to ale dobrá volba.
http://pravo.newtonit.cz/default.asp?cache=631618
P.S.
Jak trefně poznamenal jeden politický vězeň: „Nechybí v příjmení tohoto pisálka jedno písmeno?" No, nebudu mu to vyvracet, mám dost svých osobních zkušeností, které tento postřeh rozhodně nevyvrací. J.Š.
- - - - - -
Prohlášení předsednictva KPV ČR
Předsednictvo Konfederace politických vězňů ČR s politováním konstatuje, že na slavnostním shromáždění Ministerstva obrany ČR, pořádaném v rámci oslav 90. výročí vzniku ČSR k uctění a vyznamenání významných vojáků a občanů, se zřejmě stala obětí desinformační kampaně několika angažujících se občanů dcera vysoce vážené rodiny národního hrdiny generála Mašina paní Zdena Mašinová, což ji přivedlo k odmítnutí jeho posmrtného vyznamenání ministryní Vlastou Parkánovou.
Důvod, který paní Mašinová pro své rozhodnutí odmítnout vyznamenání svého otce uvedla a který zmíněná skupina občanů v posledních letech již několikrát použila k neoprávněné kritice KPV ČR a její předsedkyně Dr. Naděždy Kavalírové, je však smyšlený a nikdy nebyl doložen fakty.
KPV ČR pochopitelně uznává věcnou kritiku a svobodu slova za předpokladu, že se jedná o pravdivá obvinění. Odsuzuje však mediální kampaň, která byla v posledních letech u nás proti KPV ČR stejně jako v ostatních postkomunistických státech proti ostatním organizacím bývalých politických vězňů a obětí komunismu zahájena a vedena bulvárním způsobem protidemokratickými silami. Nikdo jiný totiž nemá z takové kampaně prospěch.
V této souvislosti si proto paní Mašinovou dovolujeme požádat, aby ještě jednou zvážila své nešťastné rozhodnutí, nebránila veřejnému ocenění zásluh svého otce za svobodu naší vlasti anespojovala jeho světlou památku s výše zmíněnou nedůstojnou mediální kampaní.

Předsednictvo KPV ČR
V Praze dne 30.10.2008

Zpet na hlavni stranku

2 komentáře:

  1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  2. Už jsem se podivoval nad uvedeným textem a jeho aurorem, který se obouvá do pí. Mašínové a obhajuje pi. Kavalírovou. Neznám pí. Kavalírovou a upřímně, ani mi to nevadí. Ale, jak je vidět, znalým je autor známý, k autoru tohoto literárního dílka mám jednu zásadní výhradu. Výhradu věcnou a proto zásadní. Když tak ten AUTOR, pravděpodobně dříve významný člen KSČ, uvádí tu svoji obhajobu pí. Kavalírové a její práce na komunistickém ministerstvu, ať už bylo jakékoliv, tak mě při jeho použitém argumentu, že to není nic divného, zaráží, že opomíjí fakta jemu dozajista známá. A to, že byla tzv. kádrová politika KSČ, která se projevovala v praxi např. tím, že byly projednávány otázky v organech od ZO KSČ až po ÚV KSČ k přijetí možných studentů na střední a vysoké školy. Že byly na všech organizacích tzv. státu pod vedoucí úlohou KSČ zřízené tzv. zvláštní útvary, které byly opevněny tak, jako by šlo o pobočku SBČ (Státní banky Československé) charakterizované tím, že její pracovníci byli vybíráni zásadně z řad členů KSČ. Že neměli v uvedené organizaci nadřízeného a formálně spadali jen pod ředitele organizace. Že do těchto míst vždy pečlivě zapečetěných dveří a zamřízovanému vstupu vstupovali "zvláštní" lidé, které v podniku, v organizaci, nikdo z normálních lidí neznal, pracovníci STB či obdobně. Že lidé tohoto pracoviště měli běžně přístup do jinak utajovaných spisů, které vedlo osobní oddělení a odděleně pak ještě tzv. kádrové oddělení. Tedy i tato praxe byla na všech ministerstvech! Když autor nevidí nic podivného na práci u pí. Kavalírové s jejím vezeňským profilem, mnohaleté a velmi úspěšné této práce (jinak by zde pracovat nemohla) na ministerstvu práce a sociálních věcí, což bylo a dodnes může být i chápáno jako velmi citlivé pracoviště, neboť právě toto pracoviště mělo a snad i má citlivé inforace o sociálních jevech ve společnsti, tak tedy klobouk dolů. Tedy nejen holou statistickou agendu sociálně potřebných. No a abych se dostal k tomu nejdůležitějšímu. Proč autor, některým známý, neuvede statistiku, která odráží skutečnost, kolik lidí pracovalo z bývalých politických vězňů na takovýchto či obdobných ministerstvech? A kolik to dělalo procent z celkového počtu propuštěných politických věznů? To nauvádí! Ale zato se snaží všem vytírat oči svým idiotským konstatováním, že to nebylo nic divného a že navíc tito pracovníci pomáhali politicky pronásledovaným občanům ze strany komunistického státu. I uklizečka byla kádrovaná! Natož pak odborný referent! Musím prohlásit, že autor tohoto obhajobného článku pí. Kavalírové je v mém hodnotovém řebříčku gauner! A navíc velmi primitivní gauner. Ti, jak známo, jsou nejnebezpečnější. A proto před takovýmito lidmi velmi varuji! Mějte se před těmito lidmi na pozoru. Jejich argumentaci jste právě mohli číst. Je to jejich "mateřské znaménko"! Mezi slušnými lidmi označované jako DEMAGOGIE = DEMAGOGOVÉ!

    OdpovědětVymazat